Kapitola 36


Kapitola třicátá šestá
Přehršlánie hladoví

Uplynul rok… druhý… pak třetí, čtvrtý a pátý.

Maličkaté království Přehršlánie, jemuž dřív všichni záviděli kouzelně bohatou půdu, schopnosti zdejších sýrařů, vinařů a pekařů a spokojenost obyvatel, se změnilo téměř k nepoznání.

Pravda, v Kruasanech zůstávalo všechno víceméně při starém. Flusbrock nechtěl, aby si král všiml, že se něco změnilo, a tak utrácel spoustu zlata, aby v hlavním městě bylo všechno jako dřív, a v Malém Městě obzvlášť. Ve městech severně od Kruasan však lidé živořili. Rušily se další a další podniky – obchody, hospody, kovárny, kolářství, statky a vinohrady. Daň na Ikaboga přiváděla lidi na mizinu, a jako by to nestačilo, všichni se báli, že příště Ikabog, nebo jaká nestvůra to rozbíjela dveře a nechávala kolem domů podivné stopy, navštíví právě je.

Ty, kteří nahlas pochybovali o tom, že za těmi útoky je opravdu Ikabog, většinou navštívili Temní pěšáci. Tak Flusbrock a Špaček říkali vojákům, kteří v noci zabíjeli nevěřící a nechávali kolem domů svých obětí šlápoty.

Někdy se však stalo, že člověk, který o Ikabogovi pochyboval, bydlel uprostřed města, kde bylo těžké nafingovat útok, aniž by si ho všimli sousedé. V takovém případě Flusbrock postavil pochybovače před soud a stejně jako u Dobromira a jeho přátel je pod různými pohrůžkami donutil k přiznání, že se dopustili velezrady.

Soudních procesů bylo čím dál víc, a tak musel Flusbrock nechat postavit další vězení. Bylo taky potřeba víc sirotčinců. Možná se ptáte, k čemu sirotčince?

Tak především spoustu rodičů zabili nebo zavřeli do vězení. Všichni teď měli dost starostí s tím, aby uživili vlastní rodinu, a nemohli si k sobě opuštěné děti vzít.

Zadruhé chudí umírali hlady. Rodiče si utrhovali od úst, aby se najedly děti, a tak děti většinou přežily nejdéle.

A zatřetí někteří rodiče bez domova s těžkým srdcem raději dali své děti do sirotčince, protože to byl jediný způsob, jak jim zajistit jídlo a střechu nad hlavou.

Jestlipak si ještě pamatujete služku Hetty, která tak statečně varovala lady Eslandu, že kapitána Dobromira a jeho přátele čeká poprava?

Inu, Hetty si za zlaťáky od lady Eslandy zaplatila cestu kočárem za tatínkem na vinici kousek od Maceravy. O rok později si vzala muže jménem Hopkins a narodila se jí dvojčata, chlapeček a holčička. Jenže daň na Ikaboga byla pro rodinu Hopkinsových příliš vysoká. Přišli o svůj krámek a Hettyini rodiče jim vypomoct nemohli, protože nejdřív museli prodat vinici a pak umřeli hlady. Hetty a její manžel neměli kde bydlet a děti jim plakaly hlady, a tak ze zoufalství přišli do sirotčince bábi Vrčavé. Ta vyrvala plačící dvojčátka mámě z náručí. Dveře se zabouchly, zámky a západky zaklaply a chuděra Hetty Hopkinsová i s manželem odešli, plakali přitom úplně stejně jako jejich děti a modlili se, aby je bábi Vrčavá udržela naživu.

Co kreslit?

lady Eslanda v růžové zahradě
růže
lady Eslanda čtoucí Flusbrockovu knihu
žalář
sirotčinec

Všechny kapitoly