Kapitola 19


Kapitola devatenáctá
Lady Eslanda

Flusbrock vyrazil do vězení. Teď když bylo po Paspulovi, nic mu nebránilo tři poctivé vojáky zabít. Měl v úmyslu zastřelit je osobně. Posléze bude spousta času vymyslet si k tomu nějakou historku – mohl by třeba jejich těla narafičit do trezoru, kde jsou uloženy korunovační klenoty, a tvrdit, že je chtěli ukrást.

Když však položil ruku na kliku dveří do sklepení, ze tmy za ním se ozval tichý hlas.

„Dobrý večer, lorde Flusbrocku.“

Obrátil se a uviděl lady Eslandu s havraními vlasy a vážným výrazem, jak schází po tmavém točitém schodišti.

„Jste vzhůru velmi pozdě, madam,“ odtušil Flusbrock a uklonil se.

„Ano,“ přitakala lady Eslanda a srdce jí bušilo jako splašené. „Já – nemohla jsem usnout. Napadlo mě, že bych se trochu prošla.“

Byla to lež. Eslanda ve skutečnosti spala jako zabitá, když vtom ji vzbudilo horečné bušení na dveře. Otevřela je a za nimi stála Hetty, služka, která nalévala Flusbrockovi víno a slyšela jeho výmysly o Janku Frčkovi.

Hetty pak byla tak zvědavá, co má Flusbrock za lubem, že se přikradla ke strážnici, přitiskla ucho na dveře a slyšela všechno, co se uvnitř dělo. Když ven táhli tři poctivé vojáky, utíkala se schovat a pak uháněla nahoru vzbudit lady Eslandu. Chtěla pomoct mužům, které čekala poprava. Služka netušila, že je lady Eslanda tajně zamilovaná do Dobromira. Měla ji zkrátka nejraději ze všech dvorních dam a věděla, že je laskavá a chytrá.

Lady Eslanda rychle vtiskla Hetty do dlaně pár zlaťáků a poradila jí, aby večer zmizela z paláce, protože měla strach, že je služka ve vážném nebezpečí. Nato se roztřesenýma rukama oblékla, vzala lucernu a pospíchala po točitém schodišti vedoucím kolem její komnaty. Jenže než došla až dolů, zaslechla hlasy. Zhasla lucernu a poslouchala, jak dal Paspula rozkaz, aby Dobromira a jeho přátele odvedli do vězení místo na popraviště. Od té chvíle se schovávala na schodišti, protože měla tušení, že nebezpečí hrozící mužům ještě nepominulo – a najednou je tu lord Flusbrock s pistolí a má namířeno rovnou do vězení.

„Je tu někde vrchní rádce?“ zeptala se lady Eslanda. „Před chvílí jsem ho tu myslím slyšela.“

„Paspula odešel na odpočinek,“ odvětil Flusbrock. „Stojíte před novým vrchním rádcem, madam.“

„Tak to vám blahopřeji!“ předstírala Eslanda potěšení, ačkoli byla ve skutečnosti zhrozená. „Vy tedy budete dohlížet na soud s těmi třemi vojáky ve vězení, je to tak?“

„Jste velmi informovaná, madam,“ ucedil Flusbrock a přeměřil si ji pohledem. „Jak víte, že jsou ve vězení tři vojáci?“

„Zaslechla jsem Paspulu, jak o nich mluví,“ řekla lady Eslanda. „Jsou to prý vážení muži. Říkal, že je nesmírně důležité, aby mohli stát před spravedlivým soudem. A já vím, že král Norbert bude souhlasit, protože mu velmi záleží na oblíbenosti – a je to dobře, protože jestli má král dobře panovat, musí být milován.“

Lady Eslandě se podařilo vzbudit dojem, že jí jde jen o královu oblíbenost a myslím, že devět z deseti lidí by jí uvěřilo. Bohužel Flusbrock zaslechl, jak se jí chvěje hlas, a napadlo ho, že je nejspíš do jednoho z těch vojáků zamilovaná, když uprostřed noci běží po schodech do sklepení a chce jim zachránit život.

„To by mě zajímalo,“ začal a bedlivě ji přitom pozoroval, „na kterém z nich vám tak záleží.“

Lady Eslanda by moc ráda zastavila ruměnec, který jí stoupal do tváří, ale bohužel to nešlo.

„Ogden to nebude,“ dumal Flusbrock, „to je takový obyčejný chlap, a navíc je ženatý. Že by to byl Vrtichvost? Je to zábavný chlapík, ale vznětlivý. Kdepak,“ řekl lord Flusbrock tiše, „to bude pohledný kapitán Dobromir, to kvůli němu se tak červenáte, madam. Ale že byste vážně klesla tak hluboko? Jeho rodiče byli sýraři, víte to?“

„Je mi úplně jedno, jestli někdo vyrábí sýry, nebo kraluje, když to dělá poctivě,“ opáčila Eslanda. „A král o svou čest přijde, jestli budou tihle vojáci zastřeleni bez soudu, takže mu to řeknu, hned jak se vzbudí.“

Nato se lady Eslanda rozechvěle obrátila a stoupala po točitém schodišti. Neměla tušení, jestli řekla dost, aby vojákům zachránila život, a tak do rána nezamhouřila oka.

Flusbrock zůstal stát v chladné chodbě, dokud ho nohy nezábly tak, že je skoro necítil. Přemýšlel, co teď.

Na jednu stranu by se tuze rád zbavil vojáků, kteří toho věděli příliš. Na druhou stranu měl strach, že má lady Eslanda pravdu: jestli budou muži zastřeleni bez soudu, lidé budou vinit krále. Norbert se rozčílí na Flusbrocka a dost možná ho sesadí z funkce vrchního rádce. A jestli to tak dopadne, všechny sny o moci a bohatství, kterými se opájel cestou z Mokřadu, se rozplynou. A tak se Flusbrock obrátil ode dveří do vězení a zamířil rovnou do postele. K smrti ho uráželo pomyšlení, že lady Eslanda, kterou si kdysi chtěl vzít, by se raději provdala za sýraře. Než sfoukl svíčku, umínil si, že za tu urážku jednou zaplatí.

Co kreslit?

vrchní rádce Paspula (z břicha mu může trčet meč)
služka Hetty poslouchá u dveří
lady Eslanda a její lucerna

Všechny kapitoly