Kapitola dvacátá třetí
Soud
Určitě jste nezapomněli na ty tři statečné vojáky zavřené ve vězení, protože odmítli věřit jak na Ikaboga, tak na Janka Frčku.
Inu, Flusbrock na ně taky nezapomněl. Už od noci, kdy je uvěznil, se snažil přijít na způsob, jak se jich zbavit, aniž by vina padla na něj. Nejnovější nápad byl dát jim do polévky jed a předstírat, že zemřeli přirozenou smrtí. Pořád ještě se nemohl rozhodnout, který jed by byl nejlepší, když vtom se u bran paláce objevili příbuzní vojáků a požadovali slyšení u krále. A co hůř, byla s nimi lady Eslanda a Flusbrocka se zmocnilo plíživé podezření, že to všechno spískala ona.
Místo aby je vzal ke králi, nechal je zavést do své nádherné nové kanceláře, kde je zdvořile vybídl, aby se posadili.
„Chceme vědět, kdy budou mít naši chlapci soud,“ dožadoval se bratr vojína Ogdena, který choval prasata kousek od Vurstporku.
„Držíte je pod zámkem už měsíce,“ prohlásila matka vojína Vrtichvosta, jinak šenkýřka v maceravské hospodě.
„A všichni bychom rádi věděli, z čeho jsou obviněni,“ dodala lady Eslanda.
„Jsou obviněni z velezrady,“ na to Flusbrock. Mával si pod nosem navoněným kapesníčkem a oči přitom upíral na farmáře, co choval prasata. Ten člověk byl naprosto čistý, ale Flusbrock ho chtěl ponížit a já musím s politováním uznat, že se mu to podařilo.
„Z velezrady?“ podivila se paní Vrtichvostová. „Vždyť v celém království nenajdete věrnější poddané, než jsou ti tři!“
Flusbrockova lstivá očka těkala mezi ustaranými příbuznými, kteří své bratry a syny zjevně hluboce milují, a lady Eslandou, jež se tvářila nesmírně úzkostně, a vtom se mu v hlavě zablýskl geniální nápad. Proč na to jen nepomyslel dřív! Nemusí přece vojáky vůbec otrávit. Stačí jim jen zcela zkazit pověst.
„Soud s vašimi muži bude zítra,“ prohlásil a vstal. „Bude se konat na největším náměstí v Kruasanech, protože chci, aby co nejvíce lidí slyšelo, co řeknou na svou obranu. Hezký den, dámy a pánové.“
S úšklebkem a úklonou Flusbrock opustil tumpachové příbuzné a vypravil se do vězení.
Tři vojáci byli o dost hubenější, než když je viděl naposledy, a protože se nemohli oholit ani pořádně umýt, byl na ně žalostný pohled.
„Dobré ráno, pánové,“ pronesl Flusbrock čile do chrápání opilého strážného v koutě. „Dobré zprávy! Zítra vás čeká soud.“
„A z čeho přesně jsme obviněni?“ zeptal se podezíravě kapitán Dobromir.
„To už jsme probírali, Dobromir,“ odvětil Flusbrock. „Viděl jste v močálu příšeru a zdrhnul jste, místo abyste chránil svého krále. Pak jste tvrdil, že ta nestvůra je vymyšlená, abyste zakryl svou zbabělost. To je velezrada.“
„Je to prachsprostá lež,“ ohradil se Dobromir tiše. „Dělejte si se mnou, co chcete, Flusbrocku, ale já řeknu pravdu.“
Zbylí dva vojáci, Ogden a Vrtichvost, kapitánovi souhlasně přikyvovali.
„Možná je vám jedno, co udělám vám,“ odvětil Flusbrock s úsměvem, „ale co vaše rodiny? Bylo by přece strašné, Vrtichvoste, kdyby vaše matka cestou do sklepa uklouzla a rozbila si hlavu, ne? Nebo kdyby se váš bratr, Ogdene, omylem nabodl na vlastní kosu a sežrala ho prasata? Nebo,“ zašeptal Flusbrock, popošel blíž k mřížím a zadíval se Dobromirovi do očí, „kdyby měla lady Eslanda nehodu na koni a zlomila si ten svůj útlý krček.“
Víte, Flusbrock byl přesvědčen, že lady Eslanda je Dobromirova milenka. V životě by ho nenapadlo, že se žena bude snažit ochránit muže, se kterým nikdy ani nepromluvila.
Kapitán Dobromir na druhou stranu uvažoval, proč mu Flusbrock vyhrožuje smrtí lady Eslandy. Pravda, byla to podle něj nejhezčí žena v království, ale to si vždycky nechával pro sebe, protože sýrařův syn si přece nemůže vzít dámu od dvora.
„Co má se mnou lady Eslanda společného?“ zeptal se.
„Jen se nedělejte, Dobromir,“ odsekl vrchní rádce. „Viděl jsem, jak se červená, když padne vaše jméno. Máte mě za hlupáka? Dělá, co může, aby vás ochránila, a musím uznat, že jen díky ní jste ještě naživu. Nicméně právě lady Eslanda za to zaplatí, jestli zítra řeknete nějakou jinou pravdu než tu moji. Zachránila vám život, Dobromir. Vy ten její obětujete?“
Dobromir nebyl překvapením schopen slova. Představa, že ho má lady Eslanda ráda, byla tak úžasná, že téměř zastínila Flusbrockovy výhrůžky. Jenže pak kapitánovi došlo, že jestli chce Eslandě zachránit život, bude se druhý den muset veřejně přiznat k velezradě, což její lásku k němu najisto zabije.
Podle toho, jak všichni tři zbledli, Flusbrock poznal, že se jeho výhrůžky neminuly účinkem.
„Odvahu, pánové,“ prohlásil. „Vašim milovaným se určitě žádná nepěkná nehoda nepřihodí, pokud ovšem zítra řeknete pravdu…“
A tak byly po celém hlavním městě vyvěšeny vyhlášky oznamující soud a druhý den se na největším kruasanském náměstí tísnil obrovský dav. Každý ze tří statečných vojáků postupně vystoupil na dřevěné pódium a za přihlížení přátel a příbuzných veřejně přiznal, že v močálu viděl Ikaboga a zbaběle utekl, místo aby bránil krále.
Dav na vojáky bučel tak hlasitě, že skoro nebylo slyšet, co soudce (lord Flusbrock) říká. Nicméně celou dobu, co Flusbrock předčítal rozsudek – doživotní vězení v palácových katakombách –, kapitán Dobromir hleděl přímo do očí lady Eslandy, která seděla vysoko na tribuně mezi dalšími dámami. Někdy si toho dva lidé pohledem sdělí víc, než si toho jiní napovídají slovy za celý život. Nebudu vám vyprávět všechno, co si ti dva očima řekli, ale ona už věděla, že ji má kapitán taky rád, a on zjistil, že i když zbytek života stráví ve vězení, lady Eslanda ví, že je nevinný.
Trojici vězňů odváděli z pódia v okovech a dav na ně chvíli házel zelí a pak se s hlasitým hovorem rozešel. Mnozí se domnívali, že měl lord Flusbrock zrádce odsoudit k smrti, a Flusbrock se pro sebe cestou do paláce pochichtával, protože když to jen trochu jde, je vždycky lepší vypadat jako rozumný člověk.
Pan Hrdlička sledoval soud úplně zezadu. Na vojáky nebučel a neměl s sebou Helenku, nechal ji v dílně vyřezávat. Jak tak šel domů, ponořený v myšlenkách, zahlédl, jak se za plačící paní Vrtichvostovou po ulici táhne hlouček kluků a holek, bučí na ni a hází po ní zeleninu.
„Ještě krok za touhle dámou a budete mít co do činění se mnou!“ křikl na ně pan Hrdlička, a když viděli, jak je mohutný, rozlétli se jako vrabci.
Co kreslit?
socha Janka Frčky
vlajka Přehršlánie
dům pokrytý vlajkami a transparenty
oči namalované vzadu na uniformách výběrčích daní
kapitán Dobromir v řetězech
lady Eslanda sleduje soud
letící zelí
