Kapitola čtyřicátá
Vilém našel stopu
Když se Flusbrock doslechl, že do centra Kruasan dorazil poštovský vůz, vzal těžkou dřevěnou židli a hodil ji majoru Špačkovi na hlavu. Špaček, mnohem silnější než Flusbrock, židli snadno odrazil, ruka mu okamžitě zalétla na jílec meče a pár okamžiků ti dva proti sobě stáli v přítmí strážnice s vyceněnými zuby a Kydlián a špioni jen přihlíželi s otevřenou pusou.
„Pošlete večer hlídku Temných pěšáků na předměstí Kruasan,“ nařídil Flusbrock Špačkovi. „Nafingujete útok – musíme ty lidi řádně vyděsit. Musí pochopit, že ta daň je nutná, že za všechno, co trápí jejich příbuzné, může Ikabog, ne já nebo král. Jděte a napravte, co jste zpackal.“
Rozzuřený major odešel a v duchu přemítal nad všelijakými způsoby, jakými by chtěl Flusbrockovi ublížit, jen kdyby s ním tak mohl být deset minut o samotě.
„A vy,“ obrátil se Flusbrock na špiony, „mi zítra nahlásíte, jestli major Špaček svůj úkol splnil, jak měl. Jestli si budou lidi ve městě dál šeptat o hladových a chudých příbuzných, tak se podíváme, jak se majoru Špačkovi bude líbit v žaláři.“
A tak skupina Temných pěšáků čekala, dokud se hlavní město neuložilo k spánku, a pak poprvé vyrazila přesvědčit Kruasany, že tu byl Ikabog. Vybrali si domek na samém kraji města, poněkud vzdálený od sousedů. Muži, kteří to uměli nejlépe, se vloupali dovnitř a tam, je mi to moc líto, zabili starou paní, která tu žila. Možná vás bude zajímat, že napsala několik překrásně ilustrovaných knih o rybách žijících v řece Flumě. Když tělo odnesli s tím, že ho někde daleko pohřbí, skupinka mužů obtiskla čtyři dokonale vyřezané nohy od pana Hrdličky do země kolem domu téhle odbornice na ryby, rozbila všechen nábytek i akvária a rybičky nechala leknout na podlaze.
Druhý den ráno Flusbrockovi špioni hlásili, že plán zřejmě zabral. Tak dlouho se obávaný Ikabog Kruasanům vyhýbal, a teď přece zaútočil i tady. Protože se Temní pěšáci v obtiskování stop zdokonalili natolik, že vypadaly úplně přirozeně, dveře vylamovali přesně tak, jako kdyby se do nich opřela obrovská nestvůra, a s pomocí špičatých kovových nástrojů napodobovali na dřevě stopy zubů, kruasanští obyvatelé, kteří se shlukli kolem domu nebohé staré paní, neměli nejmenší pochybnosti.
Mladý Vilém Veselka zůstal na místě činu i potom, co maminka odešla vařit večeři. Sbíral každičký detail otisků tlap i drápů, aby si lépe dokázal představit, jak bude ta zlovolná nestvůra, která mu zabila tatínka, vypadat, až jí konečně stane tváří v tvář, protože ani v nejmenším neopustil záměr otce pomstít.
Když byl Vilém přesvědčen, že si zapamatoval každou podrobnost ohledně Ikabogových šlápot, došel domů a vzteky celý rozpálený se zavřel v pokoji. Tam sundal otcovu medaili Za mimořádnou chrabrost v boji se smrtícím Ikabogem a maličkatou medaili, kterou mu dal král, když se vzepřel Helence Hrdličkové. Ta menší ho v poslední době dost rozesmutňovala. Od té doby, co Helenka odešla do Lijawska, tak dobrého kamaráda nenašel, ale říkal si, že jsou aspoň Helenka s tatínkem mimo dosah zlého Ikaboga.
Do očí mu vhrkly rozzlobené slzy. Tolik chtěl k Obranné brigádě! Věděl, že by byl dobrý voják. Vůbec by mu nevadilo, kdyby v boji padl. Jasně, maminku by to určitě moc zarmoutilo, kdyby jí Ikabog zabil manžela, a ještě i syna, ale na druhou stranu by byl Vilém hrdina jako jeho otec!
Celý ponořený v myšlenkách na pomstu a slávu chtěl Vilém vrátit obě medaile na krbovou římsu, když vtom mu ta menší vyklouzla z prstů a zakutálela se pod postel. Vilém si lehl a šátral po ní, ale nemohl na ni dostáhnout. Nasoukal se dál a konečně ji nahmatal v nejvzdálenějším, nejzaprášenějším koutě. Vedle ní leželo něco ostrého, co už tam muselo být hodně dlouho, poněvadž to bylo celé od pavučin.
Vilém vytáhl medaili i tu ostrou věc ven a posadil se, teď sám poněkud zaprášený, a jal se neznámý předmět zkoumat.
Ve světle svíčky viděl maličkou, dokonale vyřezanou nohu Ikaboga, poslední zbytek hračky, kterou kdysi dávno vyrobil pan Hrdlička. Vilém si myslel, že figurku do posledního kousku spálil, ale noha nejspíš zapadla pod postel, když Ikaboga rozbíjel pohrabáčem. Už už ji chtěl hodit do ohně, ale v poslední chvíli si to rozmyslel a začal si ji prohlížet pozorněji.
Co kreslit?
loupežník
poštovský vůz
pytel s poštou a dopisy
Vilém a lord Kydlián
maličkatá noha od dřevěného Ikaboga
